S námi to zvládneš

Od žvýkání a dýchání až ke správné artikulaci

             Mluvení ...... zdá se být tak jednoduché a samozřejmé.

             Než však naše řeč, resp. výslovnost,  nabyde dokonalé podoby, musí ve svém vývoji urazit kus cesty a čelit různorodým nástrahám a překonávat je. Stejně tak jako se člověk musí naučit nejdříve chodit, aby mohl poté běhat, musí mluvidla zvládnout řadu jiných prvotních pohybových vzorců, než se dostanou ke koordinačně velmi náročné artikulaci.

             Cesta ke zdokonalování hybnosti mluvidel začíná dřív než se narodíme. Plod si v matčině lůně neustále hraje se svými rtíky, dumlá si palce a trénuje polykání na plodové vodě. Po porodu je pro mluvidla nejdůležitějším tréninkem příjem potravy, mateřského mléka. Zralý novorozenec je vybaven řadou jednoduchých reflexních pohybů (sání, kousání, koordinace dýchání a polykání), které mu zajišťují bezproblémový přísun mléka. Avšak tyto jednoduché pohybové vzorce nemohou stačit na zpracování tuhé stravy ani na mluvení, tudíž musí vývoj zákonitě pokračovat.

             Malé dítě začíná ústy poznávat celý svět. Ochutnává a poznává různé materiály, tvary, vůně a chutě. Olizováním a okusováním postupně zdokonaluje hybnost tváří, rtů, jazyka a čelistí a postupně přechází od reflexních pohybových vzorců k funkčním cíleným pohybovým sekvencím. Naučí se odkusovat potravu, žvýkat stále tužší sousta, pít z hrnečku aniž by tekutina utíkala přes rty ven. Dvouleté dítě by mělo být schopné zpracovat stravu běžné struktury bez zásadních úprav. Mělo by zvládnout žvýkat maso, syrovou zeleninu a ovoce. Zvládnutí pohybů zpracování stravy můžeme přirovnat ke zvládnutí samostatné chůze. Současně se zdokonalováním „chůze“ se dítě začíná připravovat na „běh“ - v našem případě tedy artikulaci. Začíná od jednoduchých hlásek a rozvíjí své schopnosti na stále těžší artikulační postavení a také na koordinaci jednotlivých artikulačních pohybů.

             K mluvení však nepotřebujeme jen mluvidla, ale také dostatečný proud vzduchu, který správně rozechvěje naše hlasivky. Ten nám zajistí správné nosní dýchání. Fyziologicky se dýchání nosem děje proti odporu, který je v dětství důležitý pro utváření ústní dutiny, rozvoj svaloviny a skeletu hrudníku. Proto je u dětí velmi důležité dbát na správné dýchání nosem. Nosní dýchání umožňuje udržet správnou „klidovou polohu jazyka“, která je velmi důležitá pro výslovnost artikulačně nejnáročnějších hlásek. Pokud  nemluvíme, nejíme, náš jazyk odpočívá. Při správné klidové poloze se hrot jazyka v mírném napětí opírá o horní alveolární (dásňový) výběžek.

             Dnešní doba přináší řadu překážek k udržení správné polohy jazyka – např. nesprávné sezení – špatné držení zad, kdy hlava jde do mírného záklonu, spodní čelist se předsunuje a jazyk nemůže dosáhnout na dásňový výběžek a padá na spodinu dutiny ústní, kde volně leží a ochabuje. Stejné obtíže s pokleslým a ochablým jazykem může způsobit dlouhodobě zbytnělá nosní mandle, nadměrné užívání dudlíků a kojení u starších batolat...  Pokud jazyk leží na spodině dutiny ústní, nebude mít dostatek síly zvednout se a artikulovat alveolární hlásky. Pokud jazyk leží na spodině dutiny ústní, má často tendence „vyčuhovat“ mezi zuby. V cizích jazycích, např. v angličtině, jsou mezizubní hlásky přípustné. V českém jazyce nikoliv.

                         Mluvení …... zdá se být tak jednoduché a samozřejmé...... pro správný vývoj řečových dovedností je však zapotřebí dostatek podnětů a pozornosti. Je lepší investovat energii do správného vývoje než posléze řešit řečové obtíže.  

Napsala:

Mgr. Dominika Kaňková – registrovaný klinický logoped, Karlovy Vary