S námi to zvládneš

Vývoj řeči dítěte předškolního věku

Při diagnostice připravenosti dětí pro osvojování vědomostí a dovedností nutných pro vstup do školy, a nebo pro zvládání školního učiva je třeba znát a respektovat vývojové hledisko rozvoje komunikace.

 

 

Komunikace
Řeč definujeme jako biologickou vlastnost člověka, kterou se přenáší informace pomocí jazyka. Jazyk je jev společenský, který se vyvíjí a patří určité etnické skupině. Vývoj řeči souvisí s celkovým ontogenetickým vývojem.
První začátky budoucí dětské řeči pozorujeme už v dětském křiku, na které pak navazuje dětské žvatlání. Křik, žvatlání, období rozumění, období napodobování mluvních zvuků a dokonce i první slova dítěte jsou etapami před intelektuálními. V „předintelektuálním" stupni vývoje řeči probíhá vývoj sociální funkce řeči. Z toho vyplývá, že složitý a bohatý sociální kontakt dítěte vede k mimořádně včasnému "prostředku komunikace".

Po prvním roce života dítěte dochází ke sjednocování procesu myšlení a řeči. Dítě si začíná uvědomovat, že každý předmět má své označení a ptá se, jak se které věci nazývají. Děti se v tomto období učí hlavně řečí a činností. Kvalita řeči ovlivňuje rozsah a úroveň myšlení. Aby každé dítě zvládlo v předškolním věku základy mluvené řeči z hlediska připravenosti pro vstup do základní školy, je nutné, aby žilo v podnětném sociálním prostředí. To je velice důležitým činitelem k formování osobnosti dítěte po všech jeho stránkách.

U dětí čtyřletých až pětiletých se vytváří základy intelektualizace řeči. V tomto věku se děti rozvíjejí za pomoci smyslových podnětů a činností hravého charakteru. U pětiletých dětí už dochází k rychlejšímu rozvoji kvality řečových projevů, k tzv intelektualizaci řeči. Rozšiřuje se u nich slovní zásoba a upřesňují se pojmy. Také se upevňuje užívání gramatických forem jazyka. Děti začínají chápat vzájemné vztahy konkrétních poznatků a chápou zprostředkované poznatky. Vzhledem k faktům, že děti nemají ještě zcela procvičené hlasové orgány, že mají nepřesnou sluchovou kontrolu řeči, že nejsou zcela pozorné a že je není dostatečně rozvinuta paměť, dochází k chybám v řeči dítěte. Obtížnější slova si děti zkracují, zjednodušují, přesmykují hlásky, a nebo je zcela vynechají. Pokulhává nejen výslovnost, ale i gramatická stránka řeči. Dětí používají nevhodné pády a rody, tvorba vět je jednoduchá a slovosled je chybný. Děti neumějí správně skloňovat, například neřeknou, že mají doma psa, ale řeknou pesa. Neumějí také vytvořit množné číslo k některým slovům. To vše ale svědčí o tom, že dítě již postoupilo ve vývoji řeči. Neopakuje totiž pouze to, co slyší, nýbrž se snaží samo slovo vytvořit. Dítě mluví tak, jak se k němu a kolem něj hovoří. Přejímá výslovnost, tón řeči, intonaci, hlasové zabarvení i různé výroky. Dokonce se dá někdy podle řeči dítěte poznat, v jakém sociálním prostředí dítě žije.

V předškolním období nacházíme další zvláštnosti ve vývoji vztahu myšlení a řeči. Například u dvouletých až čtyřletých dětí je myšlení zpravidla o něco pokročilejší než řeč. To znamená, že má dítě třeba zkušenost s nějakou věcí, jenže ji neumí pojmenovat, proto si vytvoří svůj název, který je pro okolí většinou zcela nelogický a nepochopitelný. U dětí mezi pátým a šestým rokem naopak vzniká dojem, jako by řeč předbíhala myšlení. Znamená to, že slova nemají dostatečnou obsahovou náplň, zůstávají na úrovni prázdných slov, nedostatečně zpracovaných a pochopených. Za všechny příklady hovoří nesprávné užívání cizích slov, nebo slov složených a těžkých ve zcela jiném významu, než skutečně mají. Někdy je dítě schopno si výraz zapamatovat a pak ho použije ve větě, i přes to, že nemá tušení, co výraz znamená.

Rozumový vývoj dítěte je pro celé předškolní období přímo závislý na rozvoji komunikačních schopností. Postupné zdokonalování a hlubší osvojování si jazykových prostředků slouží k rozvoji poznání dítěte a to naopak slouží k rozvoji řeči jako komunikačního prostředku. O tom, kdy je ukončen vývoj řeči se vedou stále diskuse, ale dá se říci, že je to období mezi 5 – 7 rokem.

Nutné podmínky pro správný vývoj řeči jsou – normální intelekt, nepoškozená CNS, normální sluch, vrozená míra nadání pro jazyk, adekvátní sociální prostředí ( otázka stimulace k řeči) Škodová (2003).